začátek
naše škola učitelé prevence družina kroužky fotogalerie střední školy
aktuálně úřední deska žáci projekty parlament divadlo knihovna DUM
pro rodiče historie školy absolventi úspěchy práce dětí keramika jídelna UCHO
pro děcka jak bylo rozvrh hodin S.O.V.A. školka časopis tělocvična napsali nám..



První zprávu o bouzovské škole máme z roku 1570.
Byla zřízena pravděpodobně na místním hradě
pro děti panských úředníků.


Farní škola pro děti z Bouzova a okolí existovala patrně od začátku 17.století. Vyučovalo se v budově fary u kostela Maří Magdaleny,
od roku 1755 pak přímo v městečku.


Obecná škola byla v Bouzově zřízena v roce 1788.
Nová budova pro obecnou školu (pod kostelem)
byla postavena roku 1858.
   
Od roku 1869 bylo školství vyjmuto z přímého dozoru církve.



Historie současné budovy sahá do roku 1938. V tomto roce proběhla úspěšná jednání o možnosti přemístění měšťanské školy z Mohelnice do Bouzova. Od prosince 1938 bylo zahájeno prozatímní vyučování v pronajatých prostorách s podmínkou, že bude co nejdříve dostavěna nová školní budova, původně zamýšlená pro obecnou školu. Slavnostní otevření nové budovy proběhlo za velkého ohlasu 27.8.1939. Začala vyučovat měšťanská škola. Obecná (národní, dnes tzv.1.stupeň ZŠ) zůstala i nadále v původní budově u kostela.

... budova školy v roce 1939...
Na základě nového školského zákona vznikla k 1.9.1953 sloučením národní a měšťanské školy tzv. osmiletá střední škola. Měla pět tříd a 155 žáků. V 70. letech byly zrušeny národní školy v Kozově, Podolí a Hvozdečku, žáci začali dojíždět do Bouzova a bylo třeba řešit nedostatek místa. Proto byla v letech 1977-1979 provedena přístavba nové budovy a všichni žáci byli přemístěni sem. Stará škola u kostela byla zrušena. Dlouho a složitě se jednalo o přístavbě tělocvičny, která byla ostatně zamýšlena už v roce 1938, ale nikdy nebyla postavena, přestože byly zpracovány plány a projektová dokumentace.  
... před rekonstrukcí...
V 80.letech také probíhala rekonstrukce stávající budovy  – z ředitelského bytu byla vybudována školní družina a kuchyňka, šatny byly přemístěny do suterénu, bylo vybudováno školní hřiště a byl přikoupen školní pozemek. Od roku 1991 používala škola tělocvičnu, vybudovanou z bývalého kina.
V období březen – srpen 2006 byla provedena rozsáhlá generální rekonstrukce a úprava školy. Budova přístavby byla oddělena od školy a škola zůstala opět 
v původní budově z roku 1938, ovšem rozšířena o podkroví a zcela zmodernizována.
V roce 2009 byla otevřena zcela nová tělocvična, postavena na místě původního školního hřiště.
... a nyní v novém...





Pronikání vzdělanosti na Bouzovsko bylo poměrně obtížné. První zprávu o bouzovské škole máme z roku 1570. Byla to zřejmě škola, kterou založili majitelé panství Podstadští z Prusinovic. Sídlila pravděpodobně na hradě a měla poskytnout vzdělání vyššího typu nekatolickým šlechtickým a měšťanským synkům z okolí.

Fara měla na starosti katolickou farní školu, která poskytovala vzdělání dětem z Bouzova a okolních vsí.
Předpokládá se, že existovala již na počátku 17. století, první doložená zmínka je z roku 1680.
  
Školní budovy byly ve špatném stavu, byly to jen obyčejné venkovské chalupy s jednou větší místností pro vyučování a menší místností – bytem pro učitele. Na místa učitelů byli přijímáni často starší vysloužilí vojáci, kteří uměli obstojně číst, psát a počítat.

Protože budova fary u sv. Maří Magdaleny byla dlouho neobsazena, bydlel v ní učitel a pravděpodobně se v ní i vyučovalo. Ze staré fary se škola přestěhovala do nové budovy přímo ve městečku teprve v roce 1755 a budova staré fary se rozpadla neznámo kdy.  Od té doby mluvíme o tzv. obecní škole, tedy škole, zřizované obcí Bouzov. Už tehdy přicházely do školy v Bouzově děti také z Bezděkova, Blažova, Březiny, Dolů, Kadeřína, Jeřmaně, Kozova, Podolí, Svojanova, Olešnice a Hvozdečka. Zvláštností je, že vyučovací řečí byla v tomto ryze českém kraji němčina.

V roce 1802 byla ve Hvozdečku zřízena pobočka školy, která byla spravována z  Bouzova. V roce 1809 byly zřízeny pobočky školy také v Kozově a Blažově.     

V roce 1857-1958 byla rozšířena školní budova. Stará přízemní školní budova se vystavěním poschodí rozšířila o dvě učebny, a to na náklad obce Bouzova, přiškolených obcí a velkostatku. Po čas stavby se vyučovalo v kovárně č. 75.  Dne 1. září 1858 se začalo vyučovat ve dvou třídách, škola se tedy stala dvoutřídní. Na stavbě budovy školy se zřejmě velmi šetřilo, protože již v roce 1861 se zřítil strop ve školních učebnách v prvním poschodí, zřejmě kvůli shnilým trámům. Stalo se to naštěstí v době, kdy v budově nikdo nebyl. Učebny tedy musely být znovu postaveny, v době opravy se vyučovalo opět u kováře.

Škola stále stála v popředí kulturního života obce, vyvíjela bohatou kulturní činnost, tak například již roku 1869 sehráli žáci divadelní představení „Učitel ve francouzském zajetí“.

Od roku 1870 byly pořádány školní výlety –  první z nich, do Jeřmaně, byl ve školní kronice označen za „velkolepý“. Na  přelomu roku  1886/1887 byla  při škole zřízena školní zahrada a letní tělocvična. Počet dětí ve škole stále stoupal, takže když jich po roce 1891 bylo přes 200, vznikl problém s prostorem a škola byla rozšířena na trojtřídní. To však bylo stále na počet dětí málo, škola také trpěla celkově špatným stavem školní budovy. Proto byla vedena četná jednání o postavení nové školní budovy s tím, že bude rozšířena na čtyřtřídní. Proti tomu se však postavil starosta František Wiedermann a prosadil jen opravu školy nákladem 15 000 zlatých, což však situaci nevyřešilo. Navíc byla  v roce 1894 otevřena nová školní budova ve Hvozdečku a roku 1897 se od Bouzova vyškolil Bezděkov ke kozovské škole, čímž naděje na čtyřtřídní školu nadlouho padla. Naopak připojena ke škole na Bouzově byla škola v Obectově, a to v roce 1893. Ne však na dlouho, již v roce 1908 se Obectov znovu jako škola osamostatňuje. V témže roce byla nová škola otevřena také ve Střemeníčku. Do té doby tamější děti chodily do školy do Kovářova a ještě dříve do Javoříčka. Roku 1913 bylo přes odpor bouzovských činitelů  ze zdejšího obvodu vyškoleno Podolí, kde byla postavena nová škola.  Již počátkem 20. století se na Bouzově jednalo o zřízení živnostenské pokračovací školy, ovšem tato jednání ztroskotala na neochotě obce i zdejšího živnostenského společenstva podílet se na vydržování školy. I přesto byla škola nakonec v roce 1904 otevřena a učili na ní učitelé obecné školy. Pro učně z celého okolí mělo zřízení školy velký význam.

V roce 1914, kdy začíná válka, začaly pro obyvatele Bouzova a okolí, tak jako pro všechny obyvatele v republice, těžké časy. Také bouzovská škola, jejíž někteří učitelé museli odejít na frontu, silně omezila svůj provoz, děti musely nahradit své otce na polích a při domácích pracích. Po vstupu Itálie do války přijel v červnu 1915 na Bouzov transport vystěhovalců z jižního Tyrolska. Pro jejich děti byla po prázdninách otevřena třída,v níž učila italská učitelka Viktoria  Martinelli, která měla na starosti 24 dětí.

Místní obecná škola byla v roce 1925 zredukována  na dvoutřídní, protože počet žáků se snížil. V druhé polovině třicátých let se již opět vyučovalo ve třech třídách, počet žáků přesáhl stovku. Rovněž živnostenská pokračovací škola byla důležitým místem vzdělání,  a to aspoň pro menší část školou nepovinné mládeže.

Celými třicátými léty se opět táhla otázka postavení nové školní budovy pro obecnou školu, která nedostačovala již před první světovou válkou požadavkům doby. Po velkém tlaku vyšších školních orgánů se konečně 23. ledna 1931 rozhodla obecní zastupitelstva Bouzova i Jeřmaně (ta byla v té době k Bouzovu přiškolená), že dají vystavět novou školní budovu. Pro nedostatek finančních prostředků byla stavba neustále odkládána. V té době se město Mohelnice stala součástí Sudet, hranice v podstatě probíhala těsně kolem města. Obecní zastupitelstvo na Bouzově se proto chopilo příležitosti a  začalo se ucházet o získání tzv. Újezdní měšťanské školy pro Bouzov. Tato náhoda vlastně zapříčinila to, že počátek stavby byl urychlen, původní plány na stavbu školy obecní byly využity a daly základ pro výstavbu školy měšťanské, která měla nahradit měšťanskou školu v Mohelnici.
Základní kámen nové školní budovy byl položen koncem května 1938, stavba však byla dokončena až za nacistické okupace.


Dne 1. prosince roku 1938 byla tedy na Bouzov přemístěna měšťanská škola ze zabrané Mohelnice. V měšťance bylo otevřeno pět tříd, které byly většinou umístěny v soukromých bytech. Z jiného zdroje se dozvídáme, že byla měšťanská škola umístěna velmi provizorně ve staré budově obecné školy, v místnostech obvodního lékaře a v obou hostincích. Zároveň se školou měšťanskou byla přemístěna z Mohelnice na Bouzov i škola mateřská, byla umístěna do hostince U Solařů a měla 23 dětí a 2 učitelky.
Podmínkou pro povolení vyučování v prozatímních prostorách bylo co nejrychleji dostavět novou školní budovu.

Slavnostní otevření této nové, na tehdejší poměry velmi moderní budovy proběhlo s mnoha oslavami 27. srpna roku 1939.



Celkové náklady na stavbu činily 684 000 korun. Otevření školy bylo jednou z velkých národních slavností na Bouzovsku. Slavnost otevření nové budovy doprovázela vystoupení pěveckých sborů, bouzovské dechové hudby a recitace. Nová školní budova se stala chloubou celého Bouzovska.

Od 1. září 1939 začalo měšťanskou školu  navštěvovat 178 žáků – 107 hochů a  71  dívek a ředitelem byl ustanoven Jakub Fintajsl. Obecná škola zůstala ve staré budově. Měšťanská škola měla čtyři třídy, tj. studovali zde žáci po ukončeném 5. postupném ročníku národní školy. Hned od roku 1938 byl v rámci měšťanky otevřen každoročně i tzv. Jednoroční učební kurs, a to  pro žáky, kteří již ukončili měšťanskou školu. Tento kurs fungoval až do školního roku 1948/49, kdy byl zrušen novým školským zákonem.

Od 1. 7. 1941 se bouzovská škola přejmenovala na Újezdní hlavní školu. Ředitel Finajsl byl odvolán, správou školy pak byl pověřen odborný učitel Vladimír Kohoutek, který byl však zatčen gestapem a umučen v koncentračním táboře.
Po něm byl prozatímním ředitelem ustanoven  Jindřich Švec.

Poměry v zemi se v té době velmi zhoršily, gestapo zatýkalo české vlastence, často právě učitelea popravovalo je. Později byly školy úplně zavírány, učitelé vězněni a nasazováni na práci v Říši.

Bouzovská škola pokračovala ve své činnosti, avšak na počátku školního roku 1943/44 byla určena jako „pokusná hlavní venkovská škola“, měla prověřovat znalosti německého jazyka žáků - pro německý jazyk bylo vyhrazeno 5 hodin týdně. Přesto byla v té době měšťanská škola na Bouzově považována za jednu z nejlepších škol okresu.

Po skončení války byli do školy okamžitě přijati a zařazeni do příslušných tříd všichni žáci, kterým byla za okupace návštěva měšťanské školy znemožněna. Budova školy nebyla válkou poškozena, takže vyučování mohlo bez problémů pokračovat.


„Aby byla umožněna návštěva měšťanské školy i těm žákům, kteří jsou od újezdní měšťanské školy v Bouzově příliš vzdáleni, byly při zdejší škole zřízeny pobočné třídy a umístěny v Luké. Budou je navštěvovati žáci obcí: Luká, Hvozd, Vojtěchov, Ješov, Slavětín, Savín, Březina, Veselíčko, Javoříčko "1"

Škola  tedy měla 4 kmenové třídy a 5 tříd pobočných v Luké, ředitelem se stal Jindřich Švec. V listopadu roku 1951 byla poprvé ve škole uskutečněna akce „Den otevřených dveří“, avšak nesetkala se s úspěchem, přišlo pouze 5 rodičů.

1946 1946 1946

7. května 1953 nabyl účinnosti nový školský zákon, podle kterého se změnila bouzovská škola na  osmiletou střední školu sloučením dosavadní školy národní a střední. Ředitelem školy byl ministerstvem školství jmenován ředitel střední školy Jindřich Švec. Škola měla 5 tříd se 155 žáky. V roce 1958/59 bylo ve škole 7 učeben a 8 tříd, chyběla tedy 1 učebna. Proto bylo zavedeno tzv. vyučování na směny, tj. někteří určení žáci (zejména dojíždějící) měli každý pátek a úterý vyučování od 14:05 do 19:00 hodin. Bohužel toto vyučování způsobovalo mnoho těžkostí, takže bylo zrušeno.

1946 - pozdrav z léčebny
1947
1947
1947 - svačinka
1947
1948
1950-51 Mičurinský kroužek
1950-51 Mičurinský kroužek
1950-51 Mičurinský kroužek
??? ??? asi 1955-56  pan učitel Benda
a spojení prvňáci a třeťáci


Ve školním roce 1961/62 se  již objevilo v kronice razítko „Základní devítiletá škola v Bouzově, okr. Olomouc“. Škola měla stále více žáků než učeben, výše uvedené směnové vyučování  neřešilo prostorové problémy, a tak v roce 1963 došlo k rekonstrukci staré školní budovy (bývalá obecná škola), čímž byly získány 4 nové třídy a školní dílna.

Ve školním roce 1966/67 byl pro potřeby školy zakoupen místním národním výborem školní pozemek „Na Skalce“. V roce 1971 byl tento pozemek škole národním výborem odebrán a nový byl vybudován z části školní zahrady následující rok. Velké problémy způsobovala neexistence tělocvičny a neustálé zajišťování náhradní místnosti. Jako tělocvična se používala nejdříve dřevěná bouda, bývalá stolárna u hradu. Nebylo však možné ji vytopit, byla totiž  beze stropu. Od roku 1968 jako tělocvična sloužila jedna třída v nové školní budově. Ta však byla omezena velikostí a mohlo tady cvičit maximálně 25 žáků.

V červnu 1971 skončil svou ředitelskou funkci pan Jindřich Švec, který byl ředitelem bouzovské školy celých 22 let. Od září 1971 byl do této funkce jmenován  Jiří Kryl z Bouzova, který na škole působil jako učitel od září 1970.


1962 - 7. třída 1968 - 9. třída 1972 - 9.třída




K 1.9.1971 bylo ve škole 7 tříd, 9 ročníků a celkem 163 žáků a žákyň. Ke dni 1.9.1976 byla poprvé zřízena v rámci školy školní družina. 30.6.1976 bylo poprvé provedeno slavnostní rozloučení s deváťáky a to v obřadní síni v předhradí.

V 70. letech byly zrušeny národní školy v Kozově, Podolí a Hvozdečku (1.9.1975 Kozov, Hvozdečko, 1.9.1977 Podolí) a žáci odtud začali dojíždět do Bouzova. Bylo třeba vyřešit nedostatek místa. V letech 1977-79 byla proto provedena přístavba nové budovy, do které byli od 3.9.1979 přemístěni všichni žáci. V přístavbě byly dokončeny 4 učebny, 4 kabinety, kotelna a v obou budovách bylo vybudováno ústřední topení. Současně probíhala generální oprava staré budovy – výměna vodovodu, ředitelský byt v přízemí byl přebudován na školní družinu a cvičnou kuchyňku a šatny přemístěny do suterénu. V této době bylo vyučování velmi ztíženo a vyučovalo se například i v zasedací síni MNV a klubovně SSM. V roce 1979 byl zakoupen nový školní pozemek v „Záhumení“.

1974 - oslava MDŽ 1974 - oslava MDŽ 1974 - oslava MDŽ
1975 1976 1976
1977 1977 1977 - předávání občanek
1977 1978 1979
1979 - první třída 1979 - první třída 1979 - slavnostní zahájení


Stará budova obecné (národní) školy byla předána obci. Na již uvedenou přístavbu nového pavilonu navázalo dobudování a dovybavení školních dílen (1984), odborných specializovaných pracoven-zapojení elektrického rozvodu v pracovně fyziky, zvelebení a oplocení školního pozemku i celkové obohacení školy novými pomůckami a audiovizuální technikou. V roce 1981 byla prováděna oprava fasády staré budovy, oprava střechy a zazdění lodžie u vchodu do školy.

V roce 1980 se natáčel na hradě film Kopretiny pro zámeckou paní,  ve kterém hrála i spousta žáků školy.

V těchto letech se žáci účastnili plaveckých kurzů v Mohelnici, soutěží a olympiád, ale také brigád a sběru léčivých bylin a druhotných surovin, připravovali kulturní vystoupení a aktivně pracovali v pionýrské organizaci.





Bohužel informace ve školní kronice z let 1985 - 89 jsou velmi kusé a velmi málo vypovídají o činnosti školy. Převážně jsou uváděny informace o počtu dětí ve třídách, třídních učitelích a některých změnách v této době.

V roce 1985 byla nacvičována spartakiáda. 3. června  1989 se uskutečnila slavnostní školní akademie k 50. výročí otevření Měšťanské školy na Bouzově. Akademii předcházelo setkání učitelů, kteří na škole působili od roku 1939. Ve třídách a na chodbách byly nástěnky s výstavkami prací žáků a s jejich úspěchy.


Počátkem roku 1990 po různých chaotických obdobích odvolávání, vyslovování důvěry či nedůvěry ředitelům škol došlo k zásadním změnám. Na bouzovské škole nedostal ředitel Jiří Kryl důvěru učitelů a byl pověřen pouze řízením školy až do nástupu nového ředitele, který měl být zvolen konkurzním řízením. To se uskutečnilo  28. 3. 1990 v Olomouci a byli do něj přihlášení Jiří Kryl a Miroslav Kočí – učitel, který na zdejší škole působil v letech 1977 – 82. Vítězem se stal Miroslav Kočí a od 17. 4. 1990 se ujal ředitelské funkce. Jiří Kryl byl převeden na Základní školu v Luké jako učitel. Po odstoupivší zástupkyni Anně Nerušilové si ředitel vybral za svého zástupce Jaromíra Fischera, který na škole působil od roku 1971.

Během jarních prázdnin školního roku 1990/91 byla z části chodby v přízemí vybudována školní knihovna  a  obdobným  přepažením  v poschodí  vznikla  klubovna,  která byla později využívána jako malá třída a ještě později jako počítačová pracovna. Od tohoto roku  používala škola tělocvičnu vybudovanou z bývalého kina. Také byl proveden nátěr oken na jižní části původní budovy.

V tomto roce byla zrušena výuka ruského jazyka, a to na základě žádosti rodičů, kteří se téměř jednohlasně vyslovili pro výuku německého jazyka. Zavedení výuky nového jazyka však postavilo školu před obtížný úkol – zajistit učitele, který bude schopen tento jazyk vyučovat. Vzhledem k tomu, že na škole žádný aprobovaný učitel nebyl, německý jazyk začala vyučovat učitelka Helena Václavová, která si vzdělání rozšiřovala studiem na jazykové škole. Po 45 letech byla obnovena spolupráce s anglickou školou v Horbury.

V roce 1992/93 byla škola zabezpečena proti vloupání elektronickým zabezpečovacím zařízením. Jako jedna z prvních byla bouzovská škola vybavena počítačem, tiskárnou a kopírkou, bylo dobudováno automatické zatemnění tříd a do tělocvičny byla nainstalována šplhadla. Do odborné učebny fyziky a chemie byl zaveden plyn, k vnějším úpravám budovy se přidalo natření rýn a okapových rour.

Ve škole byla  zavedena výuka hry na klavír, kterou vyučovaly rok a půl dojíždějící studentky z pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, poté nastoupil důchodce profesor Jan Leibner a kromě výuky klavíru zajišťoval také výuku hry na zobcovou flétnu.

K 31. 3. 1995 byl odvolán ředitel školy Miroslav Kočí a řízením školy byl pověřen dosavadní zástupce ředitele Jaromír Fischer. Miroslav Kočí byl přeložen na Základní školu v Luké. V tomto roce zemřel ve věku nedožitých 84 let dlouholetý bouzovský učitel František Cenkl.

Od  školního roku 1995/96 se začalo v prvním ročníku vyučovat podle učebního plánu Obecná škola. V ostatních ročnících se učilo podle upraveného plánu Základní škola. Z iniciativy ředitelství základní školy zřídilo vedení Základní umělecké školy v Litovli na bouzovské škole dvě oddělení sborového zpěvu.  Ve školním roce 1996/97 došlo ke změně v zařazení tříd do I. a II. stupně: I. stupeň tvořily 1. – 5. ročníky, II. stupeň 6. – 9. ročníky.

O prázdninách bylo nainstalováno nové pletivo kolem školního hřiště, ve třídách na prvním stupni byly nalepeny na stěny koberce, které sloužily jako velkoplošné nástěnky. Děti vyzdobily šatny a chodby suterénu školy.

Nedílnou součástí práce školy byla činnost dobrovolných zájmových kroužků vedených buď učiteli nebo místními nadšenci. Jejich výčet byl velmi pestrý – sportovní, taneční, basketbalový, fotografický, pěvecký, rybářský, technický, logopedický, divadelní, turistický, kroužek vaření, výpočetní techniky nebo anglického jazyka.

Práce žáků v kroužcích se zúročila na bohaté účasti dětí v různých soutěžích na různých úrovních, například sportovní soutěže – Odznak zdatnosti, Zdatné děti, soutěž v biatlonu, v atletickém trojboji, v závodě všestrannosti a podobně. Veliký úspěch jsme zaznamenali také ve výtvarných soutěžích – např. Yettiho cesta ČR v červnu 1998 a cena za 1. místo v této soutěži- čtyři výborné počítače, soutěž Hampadík, Já a moje rodina, Dítě si hraje, Velikonoční vajíčko a jiné.

Obohacující byly exkurze, například do cementárny v Hranicích, do muzea v Mohelnici, do pamětní síně v Lošticích, do skanzenu v Příkazích apod. Přínosnými se staly také návštěvy v Moravském divadle v Olomouci nebo návštěva herců z Moravského divadla přímo v naší škole. Přesto, že v 90. letech upadl celostátně zájem o školní výlety, naše škola pokračovala v dlouholeté tradici a pravidelně se účastnila zájezdů, pochodů, koňských výjezdů, raftařských výjezdů. Velmi časté byly besedy – s cestovateli, s bývalými žáky, s odborníky různých profesí nebo s obyvateli Bouzovska. Je vhodné  také poukázat na tradici každoročních lyžařských závodů a pořádání školního kola recitační soutěže.

V průběhu těchto let byly uskutečněny dva neúspěšné konkurzy na místo ředitele. V květnu roku 1998 proběhl konkurz, kterého se zúčastnili učitelka bouzovské školy Mgr. Andrea Řezníčková a PhDr. Jiří Marek z Olomouce. Vítězkou se stala Andrea Řezníčková a od 1. 8. 1998 se ujala funkce. Na místo zástupkyně nastoupila Světlana Nováčková.



1996 - Den matek 1996 1996





V září roku 1999 si škola připomněla 60. výročí otevření měšťanské školy v Bouzově. K této příležitosti byl vydán „Malý sborník k 60. výročí otevření měšťanské školy v Bouzově“ a ve dnech 10. a 11.9.1999 byly uspořádány oslavy .

V průběhu školního roku 2002/2003 došlo na naší základní škole ke značným změnám. Od 1. 12. 2002 začala základní škola fungovat jako samostatná příspěvková organizace. Došlo ke spojení základní školy se školou mateřskou a se školní jídelnou do jednoho subjektu, čímž se splnil záměr obce Bouzov zřizovat pouze jednu společnou příspěvkovou organizaci. Ředitelka Andrea Řezníčková se stala hlavou celé organizace, zástupkyní zůstala Světlana Nováčková. 

Škola v tomto období pokračovala ve svých tradičních akcích (lyžařské kurzy 7. ročníku, plavecký výcvik I. stupně, pietní vzpomínky v Javoříčku, recitační soutěž, dny otevřených dveří, besedy, matematické soutěže). Děti se zapojovaly také do historických soutěží (80. výročí vzniku ČSR, 150. výročí narození T.G.Masaryka, 55. výročí ukončení války, 60. výročí heydrichiády a jiné).

Podařilo se obnovit školní ples a Den matek v Rytířském sále na hradě.

Velmi úspěšnou práci vykazoval dramatický kroužek. Nacvičil a vystoupil s krásnými a poutavými divadelními hrami.

Významnou změnou byly nové typy exkurzí, například o životu v pravěku „Lopatou a počítačem“, konanou  v Olomouci. Dále si žáci mohli vyzkoušet život pravěkých zemědělců ve Všestarech u Hradce Králové, mohli obdivovat přečerpávací nádrž Dlouhé Stráně a navštívit výstavu „Příběh Pražského hradu“.

Zajímavými se staly nové netradiční akce, například Bouzovská maturita, Den Země, Country týden, Olympijské dny, atletické souboje tříd s názvem Sportovní sedmiboj nebo  Perníkář roku. Na tomto místě nelze nezmínit také vánoční jarmarky, spojené s besídkami a divadelním představením, vyhlášené po celém okolí.

V roce 2005 vznikl krásný nápad - peníze získané ze sběrové soutěže použít na projekt Adopce na dálku. Je to projekt, který si klade za  cíl zajistit vzdělání dětem, jehož rodiče nebo opatrovníci si nemohou dovolit hradit školné a výdaje spojené s výukou. Škola tedy adoptovala devítiletou Mariam Odero z Nairobi v Africe.

Můžeme se pochlubit také tehdejšími úspěchy – 1. místo v celostátní  soutěži Helpíkův pohár, který se zaměřuje na oblast poskytování první pomoci, 1. místo v okrskovém kole Atletického trojboje a 4. místo v okresním kole Atletického trojboje a  třikrát  za sebou získání 1. místa ve sběrové akci, a to v letech 2002 – 2005.

1999 - prvňáčci 2000 - Yetti 2004 - Drakiáda




V roce 2005 již škola nevyhovovala po žádné stránce - technické, kapacitní, technologické. Učebny byly předimenzovány, počítaly s počtem 30 žáků na 1 třídu, přičemž tyto počty se již několik let neobjevovaly. Ve třídách i na chodbách tekly radiátory, nedoléhala okna, bylo popraskané linoleum, opadaná omítka, již několik let nesloužily kdysi zabudované skříně. Na WC se nedal udržovat pořádek a „libá vůně“ provázela školu každý den. Elektrické rolety nefungovaly, kuchyň nevyhovovala normám ČR, natož EU.

Proto obec začala usilovat o získání dotace od Ministerstva financí na celkovou rekonstrukci školy. Po dlouhém jednání a vyřizování se opravdu podařilo tuto dotaci zajistit  a hned se začalo s projektovou dokumentací. Záměrem bylo oddělit původní budovu z roku 1938 od přístavby ze 70. let. V přístavbě se měly vystavět nové obecní byty a v bývalé školní budově zachovat školu, ovšem rozšířenou do podkroví a se zmenšenými třídami, uzpůsobenými aktuálním počtům dětí. V roce 2005 tedy byla vypracována projektová dokumentace a naplánována rekonstrukce.

Od ledna 2006 začalo postupné vystěhovávání půdy, tříd a  kabinetů z přístavby. Věci nebylo kam ukládat, bylo proto využito šaten v suterénu, které byly zrušeny a botníky a věšáky přeneseny na chodby ke třídám.

Na jaro 2006 byly naplánovány první práce. Přes jarní prázdniny 6. - 13. 3. 2006 bylo provedeno zmenšení tříd, vždy ze dvou na poschodí byly předěleny sádrokartonovými příčkami na tři. Tím pádem bylo třeba zazdít staré dveře, prorazit nové, předělat vodu a odpady na posunutá umývadla a hlavně oddělit starou budovu od přístavby tak, aby v přístavbě  mohly probíhat práce na bytech. Do  konce školního  roku se  učilo  v tomto rozestavěném  provizoriu a v oddělené přístavbě se pracovalo. Učení denně znepříjemňoval zvuk  sbíječek, všudypřítomný prach, bláto  a kouř z cigaret stavebních dělníků. Na základě povolení výjimky MŠMT jsme končili s výukou o jeden měsíc dříve. Stěhovali jsme zbývající třídy, kabinety, družinu, ředitelnu  a  sborovnu,  tentokrát do tělocvičny.

Pak už nezbývalo nic jiného než zpovzdálí sledovat, jak celý červen, červenec a srpen stavba pokračuje. Probíhala výměna elektroinstalací, vody, odpadů, topení, oken, dlažby, stavěly se nové příčky v družině, v budoucí knihovně, stavělo se schodiště do podkroví, stavěla se nová WC, obklady atd. atd. V srpnu, kdy stále škola vypadala jako těsně před totální asanací, se začali ozývat rodiče. Ubezpečovali, že „se to nestihne“, ptali se, jestli je pravda, že všichni žáci budou od září chodit do Bílé Lhoty a podobně. 8. srpna přišla veliká bouřka s lijákem a protože střecha byla odkrytá, protekla celá stavba odshora až dolů.  Když ještě tři dny před zahájením školního roku nebylo vymalováno, chyběly dveře, nebyla natřená futra a v podkroví chyběly všechny sádrokartonové příčky a stropy, znervózněli i zaměstnanci školy. Učitelé chodili v přípravném týdnu „do školy“ (přesněji řečeno na stavbu) a pomáhali s nutnými pracemi. Pokud to šlo,  stěhovali jsme nábytek, knihy a pomůcky  ze šaten a z tělocvičny. Ještě jeden den před zahájením školy finišovala uklízecí firma dlouho do noci, ovšem ráno 4. září 2006 se opravdu dal zahájit nový školní rok!! Dlaždice se leskly, na WC to vonělo, dveře se zavíraly, knihovna, nábytek i pomůcky byly nastěhovány… Div divoucí! Značně se divili i rodiče, ale údiv brzy vystřídalo nadšení z krásných nových tříd.

Ještě 14 dní trvalo, než bylo dokončeno podkroví a další měsíc, než byla dostěhována tělocvična, zařízeny kabinety, přebrány v dalším kole k vyřazení pomůcky, ale to hlavní- mít kde učit- bylo splněno. Teď už jsme si jen užívali pohodové vyučování v super prostorách…

V létě 2007 nás ještě čekala generální rekonstrukce školní kuchyně a šaten, ale to už byla proti tomu, co jsme si zažili v létě 2006, pravá pohoda!
2006 - přestavba 2006 - přestavba 2006 - přestavba
přístup do podkroví počítačová pracovna chodba
školní jídelna výtvarná dílna žákovská čítárna






Použité prameny a literatura

"1" Školní kronika Újezdní měsťanské školy v Bouzově.

TRAPL, M. a kol.  Bouzov - minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. 1. vyd.
Tisková, ediční a propagační služba, státní podnik. Praha 1990.
ŽENOŽIČKA, J. a kol.Bouzov – krajina a lidé. 1. vyd. Obec Bouzov .Bouzov, 2006.
Kronika obecné školy v Bouzově. (1933 – 1946). Uložena ve Státním okresním archívu  v Olomouci
PÁVKOVÁ,Monika. Historie a současnost školství na Bouzově. Závěrečná práce. Olomouc 2008
Školní kronika Újezdní měsťanské školy v Bouzově. Uložena v ředitelně školy.
Sborník k  50. výročí založení měšťanské školy v Bouzově. Olomouc :OKS, 1989. 1.vyd. Uložen v ředitelně školy.
Malý sborník k 60. výročí otevření měšťanské školy v Bouzově. Bouzov: září 1999. Uložen  v ředitelně školy.
FISCHER, Jaromír. Práce ZŠ v letech 1985-2005.   Dosud publikováno jen částečně.
Sborník k 70. výročí otevření měšťanské školy v Bouzově. Bouzov: září 2009. Uložen  v ředitelně školy.



Uvítáme další fotografie nebo informace, které se týkají historie školy na Bouzově. Díky.      Kontakt: lada.machalova@seznam.cz